Centrum pro komplexní léčbu lymfedému

Ano, momentálně spolupracujeme s Vojenskou zdravotní pojišťovnou, Všeobecnou zdravotní pojišťovnou, Průmyslovou zdravotní pojišťovnou a Pojišťovnou ministerstva vnitra.

Lymfedém (mízní otok) končetin je vleklé, postupující, celoživotní onemocnění, zatěžující nemocné fyzicky i psychicky. Neléčen nebo léčen nesprávně, vede ke snížení kvality života a ohrožuje nemocné komplikacemi, invaliditou a zhoubným bujením. Včasné rozpoznání a úspěšná léčba tohoto onemocnění odvisí od informovanocsti pacienta, kterému odpovídáme na nejčastější otázky.

Lymfedém je porucha mízního systému.

Mízní systém je součástí oběhových systémů lidského těla. Je tvořen počátečními míznicemi (kapilárami), odvodnými míznicemi a mízními kmeny ústícími do žilního systému. Do průběhu míznic jsou vmezeřeny mízní uzliny. Jeho funkcí je vstřebávání bílkovin a jiných velkomolekulárních látek z mezibuněčných prostor tkání a jejich odvádění do žilního systému. Mízní uzliny jsou biologickými filtry a mají důležitou funkci v obranyschopnosti našeho těla. Za normálních podmínek vstřebává mízní systém z tkání 2-4 l mízy denně a transportuje ji do krevního oběhu (tzv.“břemeno“ mízního oběhu). Tuto funkci plní s velkou rezervou.

Nedostatečný vývoj nebo druhotné poškození mízního systému (např.chirurgickým výkonem, úrazem,rozsevem nádorovýchbuněk, ozářením, záněty, různými léčebnými a diagnostickými výkony) vede ku snížení vstřebávající a transportní funkce mízního oběhu, v tkáních se tak hromadí látky, které k sobě poutají vodu, čímž vzniká otok bohatý na bílkoviny – lymfedem („primární‘ nebo !sekundární!). Následně dochází k prohlubujícím se chorobným změnám (chronického zánětu, poruše látkové výměny, vazivovému bujení, degenerativním změnám, poruchám obranyschopnosti aj…)

Lymfedém je bledý, chladný, většinou nebolestivý, zprvu měkký (tlak prstu zanechává důlek), později tuhý otok. Primární lymfedém se objevuje většinou bez zjevné příčiny, nejdříve v dolních oblastech končetiny (nárt, ruka), odkud se šíří směrem vzhůru k srdci. Sekundární lymfedém má známou příčinu a vzniká pod místem poškození a ztížené průchodnosti mízního řečiště a šíří se do periferie končetiny. Rozlišujeme tři stádia lymfedému (1) přechodný, (2) trvalý a (3) pokročilý.

Nejčastější jsou kožní komplikace (např. Akutní infekce tzv. „růže“, plísně,mokvání a bradavčité výrůstky mezi prsty, suchost a trhlinky v kůži, mízní puchýřky aj) a nervové komplikace (pocit tíhy, napětí a bolesti vkončetině, snížení citlivosti „mravenčení“ a mrtvění prstů, poruchy hybnosti aj)

Primární lymfedém, podmíněný vývojovou poruchou vykazuje asi ve 40% familiární výskyt a postihuje častěji ženy. V ohrožení („rizikoví“) jsou tedy rodinní příslušníci nemocných ženského pohlaví (maminka, dcera, vnučka). Sekundární lymfedém není dědičný.

Ve většine případů lymfedém přesvědčivě prokážeme základním odborným vyšetřením na základě zhodnocení anamnézy (údajů pacienta o rodinné a osobní zdravotní situaci, předchorob a vlastním onemocnění, příčině vzniku a průběhu otoku), vyšetřením končetin pohledem a pohmatem a celkovým klinickým vyšetřením. Doplňujícím, upřesňujícím vyšetřením je v případě potřeby radionuklidová lymfoscitigrafie (LAS).

Vyšetření jsou bezpečná a nebolestivá. O jejich vhodnosti a potřebnosti rozhoduje z hlediska diagnostického přínosu lékař – lymfolog.

Léčbu lymfedému vede, kontroluje, o způsobu a délce trvání rozhoduje specializovaný lékař – lymfolog s týmem odborníků (dermatolog, onkolog, psycholog, rehabilitační lékař aj.). Bezprostřední zodpovědnost za aktivní spolupráci na provádění léčebných opatření (včetně samoléčby) a dodržování ochranného režimu nese nemocný.

Lymfedém zatěžuje pacienta nejen fyzicky, ale i psychicky. Psychoterapie vedená specialistou je zaměřená na optimalizaci kvality života nemocných, jejich adaptací na onemocnění a aktivní spolupráci na léčebném programu. Uskutečňuje se individuálně a skupinově, může také zahrnovat partnery a rodinné příslušníky.

Opírá se o jejich včasné rozpoznání, cílenou léčbu a soustavnou prevenci (např. dlouhodobě podávání antibiotik u opakujících se zánětů kůže ).

Ano, ale jen v určitých, ojedinělých případech. Chirurgické léčbě vždy předchází a na ní navazuje léčba konzervativní. V úvahu připadají resekční výkony odstraňující lymfedematózní tkáň (kožní převisy), mikrochirurgické, mízu odvádějící spojkové lymfo-venózní výkony a rekonstrukční výkony na mízním řečišti s transplantací mízních cév či drobných žil. O vhodnosti a oprávněnosti chirurgické léčby rozhodují specialisté.

Ano, ale tato metoda je dosud ve stádiu klinického výzkumu. Provádí se pouze u lymfedému horní končetiny po operaci prsu na specializovaných chirurgických pracovištích a vyžaduje náročnou následnou péči (stálé, doživotní nošení kompresivního návleku ).

Ano, preventivní úsilí začíná již při provádění různých diagnostických a léčebných chirurgickým výkonů, snahou o maximální šetření mízních struktur před poškozením (zvláště v onkologických případech) spočívá v identifikaci ohrožených !rizikových! pacientů, jejich sledování, včasném zachycení příznaků a zahájení preventivní léčby s cílem vrátit a udržet lymfedém v nultém stádiu.

Prognóza lymfedému je příznivá za předpokladu zodpovědného přístupu pacienta k léčebným opatřením a soustavné, doživotní péče o končetinu. Lymfedém komčetin lze přirovnat k jiným závažným, dlouhodobě probíhajícím onemocněním, vyžadujícím pečlivou léčbu (jako např. cukrovce, onemocněním srdečně-cévního systému a dalším). Dosavadní zkušenosti potvrzují, že při včasném zahájení léčby a dodržování všech jejich zásad, dosáhneme u velké většiny nemocných výrazného zmenšení otoku končetiny a v některých případech,zvláště sekundárních lymfedémů, i vymizení příznaků a obtíží.

Ano, pokud je vedena dle medicínských standardů a kontrolována odborným lékařem, na smluvním pracovišti pojišťovny a dodržuje-li nemocný předepsaná léčebná opatření. Nespolupráce pacienta je důvodem k ukončení úhrady léčby. Některé speciální pomůcky a léky jsou poskytovány za příplatek.

Ano, v případech náhlého vzniku a nárustu otoku, po dobu „redukční „ fáze léčby prováděné za hospitalizace a při akutních komplikacích (např. růže). O pracovní neschopnosti nemocného rozhoduje ošetřující lékař.

Ano, v pokročilých případech, při neúspěchu správně vedené léčby, je-li lymfedém příčnou opakované a dlouhodobé pracovní neschopnosti, omezuje-li výrazně pohyblivost nemocného a jeho soběstačnost. Nicméně dopad invalidního důchodu na nemocného může být i negativní, neboť může vést k jeho psychosociální izolaci a snížení kvality života.

Lymfedém je léčitelný a léčba je nezbytná, vyžaduje však dlouhodobé, často celoživotní dodržování léčebných opatření. Léčba je konzervativní a jejím základem je kombinovaná (komplexní) fyzikální terapie, spočívající na čtyřech pilířích, které mají stejnou a nezastupitelnou důležitost :

• Manuální mízní drenáž – posiluje a zvyšuje vstřebávání a transportní funkci mízního systému, zrychlující tok mízy. Jejím doplňkem je přístrojová mízní drenáž pomocí nafukovacích vaků.
• Zevní komprese končetiny bandáží nebo elastickým obinadlem – zmenšuje otok, podporuje vstřebávání a odvádění mízy. Bandáž je speciální, vícevrstvá, zajišťovaná krátkotažnými obinadly. Elastické návleky (rukávy, punčochy, punčochové kalhoty) musí mít správný střih, velikost a dostatečný svěr.
• Speciální cvičení s bandáží či elastickým návlekem – posiluje tok mízy („zevní svalová mízní pumpa“)
• Ochranný režim zahrnující péči o kůži (dezinfekční mýdla, zvláčňující masti a krémy, polohování končetin v době odpočinku, nepřetěžování končetiny, ochrana před nadměrným teplem (opalování, sauna), prevence poranění, vhodný rekreační pohyb (plavání, turistika, cyklistika,tanec apod.).

K doplňujícím léčebným opatřením patří léky s lymfokinetickým a fibrolytickým působením, psychoterapie, rehabilitace, rekondiční a lázeňská léčba aj.

Komplexní fyzikální léčba má dvě fáze :

• Fázi redukce otoku- zahrnuje manuální mízní drenáž doplněnou přístrojovou presoterapií (1xdrenáž, bandážováním /denně/, speciálním cvičením s kompresí (2xdenně), péči o kůži a ochranným režimem. Tato fáze trvá většinou 4-6 týdnů a probíhá buď ambulantně nebo za hospitalizace( pokročilé a komplikované případy ).
• Fázi udržovací – zahrnuje nošení elastického návleku, cvičení, péči o kůži a ochranný režim, dle potřeby manuální a přístrojovou mízní drenáž (1x za 14 dnů) a pravidelné kontroly ve specializovaném zařízení (2xročně). Udržovací léčba je dlouhodobá. V případě zhoršení otoku je nutné krátkodobě opakovat redukční fázi.